PZL Cimrmanův trénink na Jasoně Drsoně

Zakladatelem a průkopníkem orientačních běhů byl a je největší Čech Jára Cimrman.

Něco z historie se můžete dočíst ZDE. 

Ohlasy:

1.3. Co může pořadatele PZL potěšit více než vybrané startovné ? Snad jedině profláklý Andrejsův pokřik :”SMRT ORGANIZÁTORUM !!”. Ten jsem sice nezaregistroval, ale o to víc se pochechtávám při čtení vašich komentářů :

– od Zdeňka jak potkal teleportovaného Jéňu, o strašidelných zvucích, kroupech a uličce hanby, no a že to vše byl vlastně trénink na taneční pondělky 🙂

– Jaromír oceňuje kvalitu PZL tím, že svůj dres musel prát 2x

– Dana píše jak po cestě plakala a druhý den nemohla do schodů

– Miloš prej nemůže chodit ani ve čtvrtek, ale těší se na sobotní 4h na Skrýších 

29.2. O Vláďově setkání s laní se můžete dočíst zde:

http://ob_lbe.sweb.cz/Lokomotiva%20Beroun%20OB_soubory/120226.htm 

Slávek poslal hodnocení očima geodeta (viz níže)

Přibyly komentáře:

– od Nadi (její nedělní úsilí proniklo i do slavného http://betov.org/ 🙂 )

– od Zdeňka a Jirky 

28.2.  I Sosna pochopil co je Jasoň Drsoň: http://www.orienteering.cz/sosnoviny/

27.2.  Komentář a popis Pakoně (Davida), aneb jak se běželo v silničních teniskách 🙂 

(viz záložka nahoře)

26.2. Výsledky:

Po dlouhé době konečně zimoligové počasí jak má být. Při ranním roznosu kontrol jsem za sněhopršení, vichru z hor a temperatůry kolem nuly odhadoval, že dorazí tak půlka startovky. Nikdo z přihlášených však nepatří mezi panelákové atrapy, a tak až na tři omluvené, přijeli všichni.

Díky, že jste se ve zdraví doškrábali do cíle 😉

Výsledky :

http://www.jason-drson.com/akce/PZL/2012_02_26_PZL_Vysledky.pdf

Fotky:

http://jasondrson.rajce.idnes.cz/2012_02_26_PZL_Fotky/

Pozvánka:

Pojďte nedělním proběhem oslavit Vitězství pracujícího lidu do míst, kde Jára Cimrman dal základ moderní kartografii. Čeká vás historicky první PZL na Járově vynálezu tvorby mapových vrstevnic. Cimrman s pomocí dlouhých barevných provázků (las) a vodováhy umísťoval do terénu pomyslné vrstevnice, které pozorováním z vyvýšenin zakresloval do map. K zanášení las využíval také svého psa Lidara, takže metodu pojmenoval Lasopes, kterou později Američané zkomolili na Laserscan.

KDY: Neděle 26.2.2012,  registrace 10:00-10:45, start hromadný po kategoriích v 11:00

KDE: Bosyně (9km od Mělníka), salón U Bobra,  MAPA ZDE, 50°24’49.678″N, 14°32’57.769″E

PARKOVÁNÍ: plac pod hospodou, případně ve vsi (parkujte ohleduplně k místním)

TRATĚ: klasika PZL, A (13km), B (7km), C (5km), převýšení velmi slušné až líbivé

MAPY: Laserscan s podloženou zeleňavkou a dokreslenými význačnými cestami a pěšinami.
V případě rozporů má pravdu laserscan (… a pak taky bouchačka 🙂 )

RAŽENÍ: Oranžové fáborky a pastelky

PŘIHLÁŠKY a STARTOVNÉ: do 24.2.2012 18:00, 30,-,  později 40,- a možná jen na čb mapě.
Pošlete mail se jménem, tratí a oddílem na hyneku@seznam.cz, nebo SMS na 602114407

UPOZORNĚNÍ: Boty s hřebíkama jsou na Kokořínsku zakázany, nechte je doma. Zároveň se chovejte ohleduplně k přírodě. Nelezte do oplocenek a do míst s výsadbou stromků, soukromé pozemky obcházejte.

Na nedělní taškařici se těší Hynek z kokořínského oddílu přírodních sportů  “Seskočil z rudé skály a vyrazil si dech”

24.2.19:30:

Mapy vytištěny (navíc mám 2 do každé kategorie). Formát pro kat.A,B je A3, pro kat.C A4. Vemte si futrálek.

Měřítko mapy velmi pěkné 1:8 000, e=5m. V místě zhuštění vrstevnic očekávejte skály (nejsou zakresleny). Skal je tam hodně, tak opatrně. V problematických místech jsem dokreslil soukromé pozemky (zelená dle ISOM) a některé domečky. To proto, abyste se jim vyhnuli. Dokreslené cesty a pěšiny by měly jakž takž sedět.

Ahoj, tak musim slozit poklonu, zavod se mi moc libil, hodnotim to jako
nejlepsi zavod od 1.1.2011 vcetne OB a MTBO. Mapa mne teda docela zklamala,
od laserscanu jsem cekal neco presnejsiho, aspon jako to Sosna porad
chvalil. Urcite bych zmensil meritko tak na 1:15000 az 1:20000, pak by ty
vrstevnice byly adekvatni. Po startu jsem si rikal, ze to uz konecne po
dlouhodobejsich zdravotnich komplikacich pujde bezet, ale potom, co jsem
hodil tlamu po opusteni zpevnene cesty na prvni kontrolu jsem prisel o
iluze, kdyz jsem idealnim postupem doklouzal na Saucony Grid k prvni
kontrole, uz jsem jen videl zada vsech odbihajicich. Docela mne prekvapilo,
jak celo bezelo nesmyslne pres dolik, asi moc neumapovali vrstevnice. V
podstate sli horem jen veterani. Pak jsem doklouzal do udoli a ponekud
naivne se snazil vyskrabat nahoru na kopec, kde mne dorazilo totalne
rozmrdane pole. Byl jsem totalne nasranej, zejmena potom, co mne na tom
poli predbehl posledni konkurent z A. Tak jsem si rekl, ze to pojmu
vychazkove, absolutne se mi nechtelo na dvojku se placat v traverzach, kde
mi to klouzalo, tak jsem naivne vylezl nahoru na cestu a absolvoval dalsich
100 m v oranisti. Na ceste jsem mel tak toho dost, ze jsem se nedonutil
rozbehnout az pred pole na trojku jsem obouchaval blato z bot. A hura
oraniste na trojku, tam uz jsem toho mel plne zuby a radsi se propletal
akatovym krovim, abych potkal vysmateho Sosnu, ktery mi rekl, ze si ve
Hvezde vyzkousel podklad a Acko by rozhodne nesel. Lehka cesta po vrstevnici
s naivni virou, ze tam nebude pole, ale louka. A za sprostych nadavek po
kraji pole ke ctyrce. Tam jsem si rekl, ze na to seru, ale potkal jsem tam
shellmu, ktera vypadala celkem spokojene, tak jsem po zadku sjel dolu na
krizovatku, abych dal Marince dudlik, nez se doplaca shellma dolu. Mezitim
doklouzal i jubilant zavodu a vypadal spokojene, coz mi dodalo motivaci
pokracovat do konce. Na petce jsem potkal Stana, ktery se take tvaril
nadsene, takze jsem se po delsi dobe donutil k behu a rozhodl se maximalne
omezit stoupani a slezani kopcu, ty Saucony na to fakt nebyly. Do kopce jsem
musel splhat zavesen na klacky prevazne po rukach, z kopce jedine po zadku a
klickovat mezi stromy. Na sestku jsem si neodpustil cervenou po brehu
Harasova, ackoliv jsem pri sestupu k vode mel hodne stazene pulky. Od sestky
jsem videl odbihat Kavkovy a pri odbehu ze sestky jsem potkal Oldu, ktery na
dotaz jak to jde, odpovedel, ze moc dobre, ale vubec to nebezi. Vychazkovym
tempem jsem se dostal az na osmicku, kde jsem videl pobihat Richarda s
Nadou. Doklouzal jsem k nim do rokle a vyslovne rikal Richardovi, ze
kontrola musi byt o 100 m dal. Nicmene dle jeho nazoru mnozstvi vydupanych
stop melo vetsi vahu, takze zatimco jsem spodem dolezl do pruchodu, osvezil
se cajem, prehodil si mapu, tak si jakozto horolezec neodpustil vystup
nahoru na kopec a dokonce donutil i Nadu vylezt az nahotu, aby na mne do
skalni prurvy volal nadejne dotazy, zda tam opravdu je kontrola. No, rad
jsem poslem dobrych zprav,takze jsem mu to potvrdil neodpustil si
ustepacnou poznamku, ze by mne mohl obcas poslechnout. Hura dolu z kopce a k
udoli na devitku. Tam jsem potkal posledni ackare, berounaky s Pavlou a za
nimi Jenu, jak odbihaji spodem na silnici, aby slo na jedenactku ze spoda.
Velmi motivujici. Naivne jsem si myslel, ze to vezmu na devitku, desitku a
zpet po vrstevnicovce na 11ku. Rikal jsem si, ze je mi divne, ze vsichni
pokracovali tak blbe na silnici. Na devitku po ceste a zacinal jsem mit opet
kopcu plne zuby. Bylo mi jasne, ze uz asi nepotkam ani zivacka ani mrtvacka.
Kolem devitky jsem videl cestu na horu, ale rikal jsem si, ze je to trochu
brzo, ze bych cekal jeste tak 100-150 m. Prvni mapova chyba, videl jsem
konec rokle a podle vzdalenosti bylo jasne, ze ta cesta byla ona. Mensi
klouzani nahoru a dolu a hura po vrstevnici k desitce. Kdyz se cesta uplne
na druhe strane ztratila, bylo jasne, proc se nikdo nevracel. Po vrstevnici
primo ke kontrole. A hura na krizovatku do rokle, predstava, ze poloze v
Sauconach od silnice na 11ku mne opravdu nelakala, takze zpatky po tluste
ceste na vrstevnicovku a pekne pocitat udolicka k 11ce. Mapa sedela hezky,
pokud se dobre generalizovaly vrstevnice. Sklouzat na 11ku. Skalni
rozsedlina pred byla nenjnarocnejsi casti zavodu, visel jsem na korenech a
spoustel se dolu, abych vzapeti splhal nahoru. 12ka byla lepe dostupna,
dokonce jsem se vysplhal na hrbet, tady pekne po vrstevnici az k traktorove
otocce a po ceste odhadnout vzdalenost k vyvratu. 14ky jsem se bal, krpal
udolim dolu stal za to, pak rozvodnenou cestou az do vecka, tady najit druhe
udoli nalevo a hura ke skalnimu soklu. Snad to Hynek nedal na to navrsi,
doufal jsem naivne a pak se sapal vyklouzanou cestou skalni rozsedlinu k
brize. Tady jsem dopil posledni lok vody a zacal mit mzitky. Doplacat se
dolu, po silnici k domecku a plazil jsem se do kopce. Ve druhe serpentine mi
volala shellma, kde jsem. Pred posledni kontrolou jsem si rikal, ze to
posledni udoli si fakt Hynek uz mohl odpusit, rokli do cile na horu se mi
fakt nechtelo. Mile mne potesila paseka a mirna vrstevnicovka az k vesnici
po konecne louce a ne poli. Mezitim jsem presvedcil shellmu, at jde do
hospody a objedna mi svetle pivo. Kdyz jsem se dostal do cile a vypil prvni
pullitr, abych si jeste nez pani hostinska odejde, stihl objednat dalsi,
jsem musel obdivovat shellmu, ze dokazala Croozer odtlacit. Cekal jsem, ze
to nekde zabali, protoze to fakt hodne klouzalo. Pokud to shrnu, tak sama
superlativa, jenom ty saukonky se na to nehodi. Jenze pokud hreby nesly, tak
jina moznost holt neni. Kvuli kotnikum jine body nez kotnikove integratory
nemam. Jenom to priste zkus bez tech krizeni, to je blba moda)
David aka pakun